/Od našeho zvláštního zpravodaje/
HN: V každém ze tří zápasů, včetně vítězného proti Švýcarsku, přišly kritické fáze hry, kdy bylo mužstvo v útlumu a pod tlakem. Máte pro to nějaké společné vysvětlení?
Každý zápas měl své specifikum. Co se týče hry, nebylo to jako před čtyřmi lety v Portugalsku, kde jsme měli jedno mužstvo, jednu taktiku, jeden styl, takřka stejná střídání. Tady jsme museli improvizovat, utvářet styl hry, nahrazovat Tomáše Rosického a hrát na tři středové hráče.
Nevyhnuli jsme se problému, který nás pronásleduje, když se soupeř prosadí herně a tlakem. My nemůžeme odolat jako jiná mužstva s hlubokou obranou, jako třeba Chelsea, kterou jsem viděl, jak to dělá v desíti. To nám nevychází, abychom si takto pomohli a soupeře vykolejili.
HN: Znamenají porážky s Portugalci a Turky, že český tým byl horší než tito soupeři?
Podle průběhu zápasu s Portugalskem bylo přece evidentní, že jsme prostě měli na lepší výsledek, těsnější prohru nebo remízu. Za stavu 1:1 byly situace, které se při lepším řešení koncovky mohly proměnit. Ale Portugalci byli lepší, a přestože jsme vzdorovali našimi různými zbraněmi, prosadili se.
O třetím zápase naprosto nepochybuju, že bylo možné docílit lepšího výsledku. Ale fotbal je někdy takový, že mezi výsledkem 3:0 a 2:2 není takový rozdíl. Ani si nemyslím, že to bylo o třetí brance, ale prostě o tom, ubránit se, víc se koncentrovat, víc podržet míč.
HN: Kritické chvíle přicházely na začátku druhého poločasu nebo v závěrech zápasů. Byl tým dobře kondičně připraven?
Já ho kondičně nepřipravuji, hráči přišli s kondicí, jakou měli. O kondici jsem hovořil s velkými odborníky třeba stokrát. Já jsem mužstvo připravil tak, aby organismus byl za tři dny oživen, aby odpadla únava. Víceméně šlo o regenerační složku. Je nesmysl, že někdo brání a nemá kondici.
Na tomto turnaji jsem viděl nejlépe kondičně přípravné mužstvo, to jsou Chorvati. A proti Rakušanům se bránili čtyřicet minut ve vápně. Nemohu přehrávat mužstvo, které třeba i riskuje. To není o kondici.
HN: Třeba je to o sebevědomí, vnitřní síle. Zařazoval jste do přípravy mentální trénink?
Každý den.
HN: Před zápasem s Turky si hráči nepřipouštěli, že by mohli prohrát. Nebylo to, co v závěru předvedli - a vy jste to nazval kolapsem, důsledkem jejich sebeuspokojení?
Já jsem vždycky opatrný, pokorný, skromný v prohlášeních, u mě jste nikdy neslyšeli, kolik a jak vyhraju. Když si to hráči takhle řekli, je to jejich věc. Hráli tak, aby dovedli utkání do vítězného konce, a v závěru zkolabovali. Není pravda, že by se prezentovali velkými slovy a na hřišti to nerealizovali.
